Porevoluční otevření hranic znamenalo pro naši zemi příliv mnoha západních novinek a trendů. Jedním z takových trendů byli také psi typu bull. Tato plemena, často také označovaná jako tzv. „bojová“, jsou pro mnoho lidí především symbolem určitého životního stylu. Věrní příznivci, znalci a obdivovatelé těchto plemen nedají na bully dopustit hlavně pro jejich povahu, pozitivní vztah k člověku a své rodině, pro jejich akčnost a schopnost dělat vše na 120%. Veřejnost však vnímá spíš rozšířenou pověst těchto psů a jejich exteriér, tedy robustního, svalnatého a respekt budícího psa s širokou tlamou.

Foto Lenka Šimková
Foto Lenka Šimková

Takový obraz se ale těmto psům stal zároveň prokletím. Stejně jako stoupá jejich popularita, stoupá také počet zájemců o bulla, kteří ve psu vidí pouze ono respekt budící zvíře a módní záležitost, která doplní jejich image. Tento typ zájemců se zpravidla o těchto psech předem neinformuje, nezná jejich historii, rozdíly mezi jednotlivými plemeny typu bull, neví, jaké mají nároky na zacházení, vyžití a především na osobnost majitele. Hlavním kritériem při pořizování takového psa pro ně bývá cena – požadují ji samozřejmě co nejnižší. A volba tak zpravidla padne na bulla bez PP.

O rizicích (především těch zdravotních), která s sebou pořízení psa bez PP nese, jsem již dříve psala tady. U psů typu bull je však, více než u jiných plemen, vedle zdravotního aspektu podstatný také ten povahový. Množitelé (o kterých jsem psala tady) zpravidla vedle zdraví a případních dědičných vad příliš neřeší ani povahu obou rodičů. V oficiálním chovu psů s PP je povaha bullů přísně kontrolována a zvířata bázlivá či agresivní nejsou uchovněna, zatímco při pořízení štěněte bez PP vám nikdo nemůže zaručit, jaké povahy předkové vrhu byli. A protože množitelům jde především o zisk, prodají štěně každému, kdo zaplatí, zatímco chovatel se zajímá o to, co za člověka zájemce je a jaké má předpoklady psa zvládnout a dát mu vše potřebné.

Foto Lenka Šimková
Foto Lenka Šimková

Výsledekem tak je obrovské množství psů typu bull bez PP, kteří velmi často končí v rukách „hurá majitelů“, jež si užijí štěně, ale zanedbají či zcela nezvládnou výchovu. Odkládána jsou tak i velmi mladá zvířata, kterých se majitel zbaví potom, co zjistí, jaké nároky takový dospělý bull vlastně má. V současné době tvoří bullové a jejich kříženci nezanedbatelné procento psů umístěných v útulku – podle mých odhadů je to přes 20%, tedy téměř čtvrtina (např. v plzeňském útulku je to 23 z 96 umístěných zvířat, v útulku Brno 21 z 87 psů – k datu publikace). Se smutnými případy odložení mladého bulla nezodpovědným majitelem se útulky i dobrovolníci setkávají prakticky denně, média tuto realitu však příliš neřeší. Mediálně vděčné jsou až ty případy, kdy bull někoho napadne. V takovou chvíli reportér neřeší, zda bull napadl v reakci na provokaci či nesprávné zacházení, účelem bombastických článků a reportáží není přispět k osvětě, ale šokovat veřejnost. Důsledky pak samozřejmě nesou především samotní psi a řádní chovatelé, nikoli nezodpovědní majitelé či neznalí napadení.

Německo situaci v reakci na tlak veřejnosti vyřešilo poněmecku – již v roce 2001 zavedlo tzv. Rasseliste, tedy seznam plemen, jejichž držení a chov je tímto dokumentem ze zákona regulováno. Seznam obsahuje celkem 22 plemen, jejichž zástupci a kříženci jsou zde nazýváni Listenhunde a vedle teriérů typu bull, jako je například Americký stafordšírský teriér či Anglický bulteriér, zde najdeme i plemena molossoidní (Cane corso či Neapolský mastin) a molossoidní pastevce (Kangal nebo Kavkazský pastevecký pes). Jednotlivé spolkové země si pak samy určují, nakolik je držení a množení těchto, dle zákona potenciálně nebezpečných plemen a jejich kříženců, na jich území omezeno. Dolnosasko je jedinou spolkovou zemí, která držení těchto plemen nereguluje vůbec, ostatní země některá plemena neregulují, některá se smí pořídit pouze na povolení, kdy je mj. požadován čistý trestní rejstřík a složení kynologických zkoušek (2) a některá za ještě přísnějších podmínek (1). Několik spolkových zemí má vlastní kvalifikaci (X):

RassenlisteVýsledkem je významné omezení počtu psů vybraných plemen na území Německa. Dopady zákona jsou zde však stále diskutovány: pro mluví značné snížení množství těchto psů v nevhodných rukách laiků a praktické postavení množení těchto psů bez PP mimo zákon, proti však zkomplikování a někde i znemožnění řádného oficiálního chovu vybraných plemen. Především však bylo vyhověno veřejnosti, která je spokojena, že těchto psů vídá v ulicích podstatně méně.

Odpověď na otázku, zda by zavedení podobného systému regulace držení a chovu vybraných plemen vedlo ke zlepšení situace psů typu bull u nás v Čechách, je velmi komplikovaná. Nepochybně by však k takovému kroku nemělo být přikročeno v reakci na nátlak médií a veřejnosti, nýbrž na základě společné práce kynologů, chovatelů a odborníků na tato plemena. Zájmem totiž rozhodně není zničit kvalitní chovy těchto jedinečných plemen, nýbrž pokud možno znemožnění jejich množení bez PP a eliminace počtu psů, kteří jsou pro svého pána jen dočasným doplňkem image.

Foto Lenka Šimková
Foto Lenka Šimková

Jedno je však jisté a můžeme to udělat už dnes, bez zavádění podobného zákona: nekupujme bully bez PP, nepodporujme jejich nezodpovědné množení. Kupujme čistokrevné bullíky s PP a nebo je adoptujme!

Za poskytnutí fotek a konzultaci článku mockrát děkuji zkušené bullařce Lence Šimkové. Zároveň bych tímto chtěla článek věnovat vzpomínce na její fenku Gedžitku (na fotce druhá zleva), která v noci po dopsání článku zemřela.

__________________________________________

Bullové v nouzi: BULL’S HELP

Povahové specifikace: Americký pitbulteriér / Americký staforšírský teriér / Anglický bulteriér / Stafordšírský bulteriér

Dokument České televize „Podvedení psi“ o tzv. bojových plemenech:

Reklamy