Dovolte mi, milí přátelé, povyprávět vám můj dosavadní příběh – příběh vlastně úplně obyčejného psa, jednoho ze statisíců dalších narozených do bezútěšného a nepřátelského světa…

Narodil jsem se asi před dvěma lety v horách. Pamatuji si, že mně i sourozencům byla často zima a měli jsme hlad. Maminka se o nás snažila pečovat ze všech sil, ale i ona byla často hladová a tak mi několik brášků a sestřiček odešlo ještě dřív, než stačili povyrůst. Já jsem měl štěstí a přežil jsem. Maminka nás měla ráda, opravdu, ale neměla sílu se o nás dlouho starat a tak jsme se každý museli velmi brzy začít protloukat na vlastní tlapku. A nebyl to žádný med, to vám tedy povím.

Lidé jsou zvláštní tvorové. Většina z nich si nás, toulavých a hladových psů, moc nevšímala. Bylo nás hodně, ale ani jsme se neodvažovali žebrat, přibližovat se k těm dvounohým se nám totiž ne vždycky vyplatilo. Mnoho jiných psů lidem nevěřilo a bálo se jich. Já jsem je měl vždycky rád, ani nedovedu vysvětlit proč.

Jednou jsem se potuloval po parkovišti, kde se čas od času dalo najít něco k snědku. Když tu najednou zastavilo kus ode mě auto a z něho vylezlo několik lidí. A poprvé v životě nejen že si mě všímali a nezahnali mě, oni mi dali i najíst a mluvili ke mně! V tu chvíli jsem konečně pochopil tu náklonnost k lidem, kterou jsem v sobě od narození choval. Konečně jsem na vlastní kůži pocítil to, co jsem v hloubi duše celý život jen tušil: lidé jsou uvnitř krásní a laskaví! Nedokážu popsat svou radost z toho zjištění, zamiloval jsem se do těch hodných lidí a byl to ten nejkrásnější moment v mém nesnadném životě.

Dostal jsem velkou konzervu, celou jen pro sebe, a poprvé v životě jsem se octl uvnitř auta. Nevadilo mi to a nebál jsem se, protože jsem byl jsem rád, že mě nenechávají na tom smutném a špinavém parkovišti. Zavřeli mě v kufru po střechu naplněném věcmi, sedli si dopředu a jeli jsme. Dlouho jsem ale ležet v klidu nevydržel, moc se mi chtělo za nimi. Tak jsem se pracně vydrápal na tu hromadu věcí a šťastně mezi ně s vyplazeným jazykem vykoukl. Smáli se a byl to ten nejhezčí zvuk, jaký jsem kdy slyšel. Potom jsem směl zůstat s nimi, hladili mě a já byl tím nejšťastnějším psem na světě, tím jsem si byl úplně jistý.

Dojeli jsme na zvláštní místo, kde bylo mnoho dalších psů a hodný člověk, který si mě převzal a ubytoval mě v boudě s dalšími psy. A od té doby tady jsem. Bylo mi moc smutno, že ti lidé, do kterých jsem se tak zamiloval, zase odjeli. Rozumějte, špatně se tu nemám… mám tu kamarády, dostávám najíst, nejsem nemocný, občas si se mnou ten člověk i pohraje a má mě rád. Ale co si budeme povídat, takové štěstí, jaké jsem zažil s těmi lidmi v autě, jsem tu už nikdy neprožil.

A tím se dostáváme k tomu, proč vám to celé povídám. Doslechl jsem se, že někde za těmi horami, ve kterých jsem se narodil, existuje země, kde mají lidé svá srdce otevřená a kde jsou k nám psům tak laskaví a hodní, jako byli ti, kteří mě našli na parkovišti. Ti lidé mi slíbili, že mě tam dostanou – až jen se najde člověk nebo rodina, kteří by si mě osvojili. A tak se k té naději každý den upínám a každý den doufám, že pro mě ti hodní lidé zas přijedou, zas mě naloží do auta a já budu moci opět prožívat tu závratnou radost a štěstí, jaké mi lidská společnost působí.

Nezáleží mi na tom, jestli ten dvounohý bude jeden nebo celý houf. Ani na tom, jestli tam budu mít další psí kamarády nebo ne. Jen abych konečně měl to, čemu se říká domov. Na oplátku toho bohužel obyčejný pes jako já nemůže moc nabídnout, snad jen svou naprostou věrnost, bezmeznou lásku a radost a štěstí – to vše budu svým lidem dávat po zbytek mého života a budu to dělat nesmírně rád.

Pokud jste tedy moje vyprávění dočetli až sem, prosím, zkuste ve svém srdci i ve svém bytě najít kousek místečka pro mě, obyčejného psa, který by si moc přál mít konečně domov. Pokud jste to místečko našli, nebo víte o někom, komu bych svou veselou povahou a láskou dokázat udělat život šťastnějším, ozvěte se, prosím, tetě Janě na 737 268 642, anebo aspoň sdílejte můj příběh a mou prosbu dál.

S vděčností, láskou a nadějí

Váš Miky.

_______________________________

Miky byl nalezen českými dobrovolníky převážejícími pomoc pro rumunský útulek. Pro jeho jedinečnou povahu ho nedokázali nechat na místě napospas osudu a tak se Miky momentálně nachází v útulku Vasila Temelie v Rumunsku. Jedná se o středně velkého křížence typu ovčák, cca 2 – 3letého. Je vhodný do jakékoli rodiny, velké i malé, s dětmi nebo psy i bez. Je nesmírně učenlivý, kontaktní a přátelský, bude jedinečným parťákem, který si každého získá.

Pro jakékoli další informace a fotky se prosím obraťte na 737 268 642 nebo 602 722 905.

Reklamy