Pokud se rozhodnete pro pořízení psa, máte v zásadě dvě možnosti jak jej získat. Tou první je koupě čistokrevného štěněte, tedy štěněte s PP z řádně registrované chovatelské stanice. O tom, proč je důležité kupovat pouze štěňata s PP od skutečných chovatelů, se dočtete více v článku PP nebo bez PP. O řádném chovu psů a vyčíslení hodnoty štěněte s PP pak v článku Poctivý chov.

Druhou variantou, jak přijít ke čtyřnohému kamarádovi, je adopce neboli osvojení psa. Mýtus o útulcích plných jen starých, nemocných a agresivních nevzhledných kříženců je už dávno pasé – v dnešních zařízeních pro opuštěné psy bohužel najdeme jedince všech velikostí, barev, věku a povah, od nejmenších štěňátek až po rozumné psí seniory.

Žádné oficiální statistiky o počtech psích bezdomovců u nás bohužel nemáme, odhady většiny neziskových organizací zabývajících se touto problematikou se však shodují na číslech okolo 12 – 15 tisíc psů s tím, že meziroční nárůst tvoří až 40% (viz data nadace Ochrana zvířat a infografika Azylu Libeň). Je tedy nasnadě, že z tak obrovských počtů si může toho pravého psího parťáka vybrat opravdu každý. Ale jak a kde?

Adopce konkrétního plemene

Mnozí zájemci touží po konkrétním plemeni, nemají však výstavní ambice a přijde jim zbytečné kupovat drahého psa s PP, když chtějí „jen kamaráda“. Právě tito lidé bohužel často sahají po zdánlivě levnější a dostupnější variantě – údajně čistokrevném psu bez PP. Jak ale říká moje babička: „Nejsem tak bohatá, abych si mohla kupovat laciné věci“. V případě koupě štěněte platí toto moudro dvojnásob. Více o této problematice se dočtete v dalších článcích na tomto webu, mimo jiné také v záložce Množírny.

Alternativou ke koupi psa s PP může být adopce psa konkrétního plemene. Spolu s tím, jak se některá plemena stávají populárními a pořizuje si je čím dál více lidí, stoupají i jejich počty v útulcích. Dnes už má téměř každé plemeno svou organizaci zaměřující se na pomoc zástupcům konkrétních plemen, svého psa si tak můžete vybrat např. u organizací jako Jezevčíci v nouzi, Naděje Kavalíra, Belgický ovčák v nouzi, Kokr v nouzi, Russell Rescue, Chrti v nouzi a tak dále…

Adopce štěněte

Mylná je také domněnka, že v útulcích jsou jen dospělá nebo stará zvířata. Štěňata se však v útulcích, azylech a depozitech objevují stále častěji, někdy jde dokonce i o celé vrhy (každý útulek by mohl vyprávět o štěňatech v igelitkách nebo krabicích, pohozených u kontejnerů, dálnic a silnic nebo v lesích).

Právě štěňata potřebují rychle najít svůj domov, aby se mohla správně socializovat a nestrávila dětství zavřená za mřížemi útulku. Pokud se zajímáte o adopci štěněte, stačí projít (nejlépe osobně, anebo přes web či facebook) útulky ve vašem okolí a téměř jistě tam štěňata najdete, nebo se podívat přímo na stránku Štěně v nouzi, kde jsou pravidelně přidávány informace o štěňatech k adopci ze všech krajů ČR.

Adopce dospělého psa

Většina zájemců o adopci preferuje konkrétní plemeno a nejlépe štěně. Menší část zájemců, kterým já soukromně říkám srdcaři, nehledí na adopci jen jako na variantu jak poměrně levně a relativně snadno získat co nejatraktivnějšího psa, ale především jako na možnost udělat úžasný skutek a změnit pro jednu psí duši celý svět.

Adopce již dospělého psa, případně i křížence neurčitého plemene, nevypadá tak lákavě jako vidina malého štěněte, nejlépe na pohled skoročistokrevného. Je to ale něco, co mohu po zkušenosti nejen své nejvřeleji doporučit. Mně samotné právě teď zahřívá nohy černý voříšek ve středních letech, u kterého bych se dřív při prohlížení nabídky útulku nejspíš ani nezastavila. Náhoda tomu chtěla, že skončil v naší rodině, a doposud mě naučil spoustu věcí – mimo jiné to, že se vyplatí vybírat psího přítele srdcem, nikoli očima.

Pokud jste tedy otevřeni možnosti osvojení i staršího psa a na plemeni a vzhledu vám zas tolik nezáleží, nejlepší, co můžete udělat, je objet pár útulků osobně (s dostatečnou zásobou piškotů po kapsách). Samozřejmě je důležité vybírat pro vás zvládnutelnou velikost a temperament psa, to ostatní už ale nechte na své intuci a dejte šanci třeba právě tamtomu černému a zarostlému psisku v zadním kotci, co skoro ani není vidět. Není právě on tou spřízněnou duší, kterou hledáte?

Adopční poplatek

Ano, jako tolik jiných věcí, také adopce psa je nevyhnutelně i o penězích. Často se setkávám s nechápavostí nebo dokonce rozčilením, když se lidé dozvědí o adopčních poplatcích. Nějaký adopční poplatek však má zpravidla každé zařízení, odkud lze adoptovat psa. Městské útulky mívají adopční poplatky nižší, neboť jim většinu nákladů na péči o psa proplácí příslušná obec či město a adopční poplatek je tak jen malou částkou, kterou takovému zařízení přispějete.

Naproti tomu soukromé azyly a občanská sdružení většinou nedostávají od obcí ani státu žádné dotace. Nemalé částky na krmení a ošetřování psů a provoz svých zařízení tak často platí z vlastní kapsy nebo z veřejných darů. Při příjmu relativně zdravého psa do péče jsou vždy provedena minimálně základní veterinární vyšetření, odblešení, očkování, odčervení, čipování a většinou také kastrace – částka pouze za tyto úkony běžně přesáhne i 5 000kč, náklady na krmení nepočítaje. Pokud však přijde pes nemocný nebo zraněný, mohou se testy, operace, medikace a rehabilitace vyšplhat i do desítek tisíc. Je tedy více než pochopitelné, že tyto zařízení pak při adopci psa požadují vyšší adopční poplatek (většinou 1 000 – 3 000kč), který však stále tvoří pouze zlomek skutečných nákladů na daného psa.

Více o rozdílech v zařízeních, odkud lze psa adoptovat, a konkrétně o fenoménu dočaských péčí, najdete v záložce Dočasné péče.

Reklamy